Dopamin

CO JE TO DOPAMIN

Dopamin je monoamínový katecholaminový neurostransmiter a hormon.

Neurotransmiter, jak už název tohoto slova napovídá, je něco, co vzniká v nervové soustavě a slouží k přenášení vzruchů. Buňky nervové soustavy (neurony) mají své vlastní receptory, které jsou citlivé na výskyt specifických neurotransmiterů. Kromě dopaminu ty nejznámější jsou monoaminy, tedy také serotonin, noradrenalin, adrenalin a acetylcholin. Známe ještě jiné známé neurotransmitery jako je například GABA, ale ta už se neřadí mezi monoaminy, ale mezi aminokyseliny.

Dopamin funguje také jako neurohormon. Jako takový je vytvářen v hypotalamu a v malém množství se také tvoří ve dřeni nadledvinek.

Funkci dopaminu v nervové soustavě objevil švédský neurobiolog a biochemik Arvid Carlsson v 50. letech minulého století a v roce 2000 za tento objev získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

JAK VZNIKÁ DOPAMIN

 Potřebujeme k němu neesenciální aminokyselinu tyrosin. Je neesenciální, protože si ho tělo dokáže vytvořit samo. To však platí pouze tehdy, kdy je v těle dostatek fenylalaninu, což už je esenciální aminokyselina, kterou získáváme ze stravy (z bílkovin). Jinak řečeno: fenylalanin je prekurzor tyrosinu. Takže z tyrosinu se pomocí enzymu tyrosin hydroxylázy stane DOPA (nebo L-dopa) a z DOPY se pomocí enzymu dopa decarboxyláza stane dopamin.

CO TEDY DOPAMIN SKUTEČNĚ DĚLÁ? 

Dopamin je to, co nás motivuje. Je to nadšení do něčeho /  ta cesta za něčím. Když se zvednete ze židle a jdete si pro jídlo, to vás z té židle zvedl dopamin. Když rozjíždíte nový obchod, tak celý ten proces budování je dopamin. Dopamin ale není ta radost z finálního produktu, respektive když se zvednete a jdete si pro jídlo a přinesete si ho ke stolu, to je dopamin, ale to, že to jídlo jíte a chutná vám, to už není dopamin. Když krysám prakticky vypnuli dopamin v mozku, neměli ani sílu se zvednout a jít se najíst, ale když jim vědci dali to jídlo vlastně až k tlamě, tak začali jíst a jídlo jim chutnalo. Takže dopamin vás zvedne z gauče udělat něco, ale není zodpovědný za tu radost, kterou z toho budete mít. Super příklad je například porno a masturbace. Dopamin ví, že vám to dělá dobře a tak vás to bude nutit opakovat stále a stále dokola. To samé junk food, videohry a tak dále. Dopaminu je bohužel úplně jedno, co vám dělá dobře, i kdyby to mělo být něco destruktivního jako těžké drogy a tak podobně, bude vás to nutit dělat, protože ví, že mám to dělá dobře.

Každou chvíli čteme a slyšíme ze všech stran, jak je potřeba si zvednout dopamin. Díky tomu budeme více motivovaní a úspěšní. V praxi to tak úplně nefunguje. Naše lidské tělo má rádo balanc, chce si udržet takzvanou homeostázu a to se týče i hladin dopaminu. V těle proudí dopamin prakticky nonstop (kromě spánku). Jinak řečeno máme takzvanou baseline hladinu dopaminu, ze které čerpáme přes den, můžeme jít nad baseline skrze různé aktivity, které vyprodukují velké množství dopaminu. Obecně superstimuly jako je porno, junk food, videohry nám mohou dopamin na chvíli vystřelit hodně vysoko. Umí to také otužování, různé léky či látky, ať už legální jako je L-tyrosine nebo nelegální. Kde je vzestup, tam musí být i pád. To znamená, že po nějakém větším stimulu, který nám vystřelí dopamin do výšin, pak následuje pád. V lepším případě klesne zpátky na baseline, v horším případě se dostane pod baseline. Díky těmto informacím nám rychle může dojít, že když budeme denně vyhledávat superstimuly a ještě je kombinovat, tak si můžeme poměrně rychle chronicky snížit svojí baseline dopaminu, až nám „nebude zbývat“ pro běžné aktivity. Časem se může stát, že už ani superstimuly nebudou dostačující a zábavné, protože se chronicky sníží baseline. To zapříčiní, že brambůrky už vám nemusí tolik šmakovat, běžné porno už vám tolik moc nic neříká a pomalu se přesunete k více hardcore věcem. V praxi to pak může vypadat tak, že člověk žijící tímto způsobem už pak nemá dost dopaminu na běžnou práci, socializaci, zdravé koníčky, má horší náladu, nic moc ho nebaví, nedokáže se soustředit, je unavenější, mrzutější, přichází emoční plochost, poruchy sexuality, deprese, úzkosti, anhedonie, atd. Nakonec se to dotyčný rozhodne řešit, ale ne vždy je řešení ideální. Běžná praxe je, že se předepíší antidepresiva, kdy se ale celý problém ještě více prohloubí a vlastně se nic nezlepší, dokud člověk bude žít stále stejný život. Spoustu lidí v dnešní moderní době mají různé psychické problémy a často si je způsobili sami svým životním stylem. Výjimky jsou samozřejmě klinické deprese a úzkosti, OCD a další poruchy, kde je potřeba lékařská pomoc od odborníků. Nicméně point je takový, že toho dokážeme hodně zlepšit už jen tím, jaký způsob života si zvolíme. Toto se netýká jen superstimulů. Dopamin nám může produkovat i zdravá aktivita: sport, gym, hudba, posezení s přáteli, otužování, pohyb na slunci, atd.

CO UDĚLAT PRO DLOUHODOBÉ ZDRAVÉ HLADINY DOPAMINU?

Chce to umět si říct NE na svoje impulzivní konání. Říct NE na věci, u kterých víte, že vám dlouhodobě nedělají dobře. Chce to říct ANO věcem, které se vám absolutně nechtějí zrovna dělat. Tato superschopnost, říkejme tomu disciplína / vůle / sebekontrola, se dá vytrénovat. Stejně jako se dají cvičit vaše bicáky, dá se cvičit váš mozek. Existuje část v mozku - ve frontálním kortexu, která reaguje přímo na toto konání a může doslova fyzicky nabýt na objemu. Takže ano, lze doslova cvičit mozek. Obrovskou roli zde hraje genetika (jakou máme baseline dopaminu, jestli máme tendenci padat do závislostí, jakou dokážeme mít disciplínu,..). Kromě genetiky má taky na toto vše obrovský vliv to, co už jsme za náš život prožili. Lze tedy svépomocí přeprogramovat svoje dopaminový centrum v náš prospěch. Až se přistihneš, jak bezmyšlenkovitě natahuješ ruku k telefonu, zastav se a nedokonči tuto činnost. Bude to třeba zvláštní pocit, ale je to třeba první malý krok k lepším zítřkům. Až půjdeš v obchodě kolem tvého oblíbeného regálu s brambůrkami, odolej a nekupuj si je. Nejezdi do gymu autem, i když jsi na to zvyklý. Projdi se, hecni se. Začni dělat různé vzdory denně a poměrně brzo zjistíš, že dokážeš mít skutečně pod kontrolou spoustu věcí. Finální fáze je taková, že začneš mít reálně radost z odmítání toho, co ti hlava předhazuje. Samozřejmě člověk by si měl dělat radost, měl žít život který ho baví, ale platí zde pravidlo: všeho s mírou. Nemusíš se všech superstimulů vzdávat napořád, jen vytrénuj sebekontrolu.

Co může dělat neplechu, je kombinování několika stimulů najednou. Například: gym je velký stimul, u toho posloucháš hudbu - další stimul, před tím jsi měl preworkout s kofeinem - další stimul. Když se toto bude dít denně, může se stát, že si časem řekneš: ten gym už není taková zábava jako kdysi, ty songy co jsem měl rád, už mě nebaví.

Určitě jste si někdy řekli, že byste chtěli začít běhat, ale prostě se vám nechce. Třeba jste chtěli začíst číst knížky, ale nemůžete se k tomu dokopat. Opět dopamin. Samozřejmě není to jen o hladině dopaminu, ale také o citlivosti a množství dopaminových receptorů a také o signálech mezi receptory a neurony, o zpětném vychytávání a odbourání dopaminu. Celé to není tak jednoduché, že bychom si jen zvýšili dopamin a vše je blažené. 

MAJÍ NĚJAKÝ VÝZNAM SUPLEMENTY?

Pokud je váš život nonstop zaplavený superstimuly, tak jakýkoliv suplement nebo lék na podporu zvýšení hladiny dopaminu (nebo zabránění jeho zpětnému vychytávání), tě o to víc spíše požene jít naproti dalším superstimulům. Kofein, L-tyrosine, Bromantane, 9MBC, L-Dopa a mnoho dalších suplementů může mít u některých osob uplatnění, ale spíše by bylo lepší jejich užívání za nějakým přímým účelem. Například: chci se něco lépe naučit, dám si kávu a L-tyrosine 30-60 minut před tím, než se začnu učit. Spojovat si stimulanty a látky zvyšující dopamin s produktivní činností má smysl, ale nelze na to spoléhat. Chronické užívání těchto látek časem vyústí v nižší efektivitu, potažmo v neurotoxicitu.

ZÁVĚR

Svůj dopamin máme pod kontrolou jen my a nikdo jiný. To, jak jsme motivovaní, soustředění, jakou máme náladu, to vše máme v našich rukou. Naučte se občas říkat NE, sebekontrola a disciplína je něco, co může získat každý z nás. Zpočátku to může bolet, ale dlouhodobě za to budete jen a jen rádi.